Scattered poems

Ořechy

Ve svitu pouličních lanp
Když v tobě plamen zhas
Kráčíš po ulici
A ne každej den vychází slunce
Ve stejnou dobu
A ne stejně taky zapadá

Žádný slunce
Žádný lanpy
Žádný obavy
Už ne
Ne víc

Tak západ slunce tancuje mezi
Pouličníma lanpama hydrantama a kandelábrama
Zase je to další
Když končí další den
Zase další pořád další další a další

Zamykáš se v pokoji
Bolí to víc než kdy předtím
Nemůžeš nic říct
Nic neříkáš
Ve svým snu nehraješ hlavní roli
A neodpočítáváš čas
Padáš na postel
Zavíráš okno před světem
A před otrávenym sluncem
Jeho jedovatý paprsky na tvý tváři
Připomínaj tvuj pád
Tvuj konec
Tvoji chybu
To všechno
Cos ztratil
Pro jednu hloupou maličkost
A teď nevíš kudy kam
Ztrácíš rozum
Ztrácíš hlavu
Lituješ a nenávidíš svou lítost
Chceš změnit něco
Co už se nezmění
A jsi znechucen svou nechutí
Chceš prosit
Opravdu chceš
I když víš
Že čím víc se snažíš
Tím víc se to rozpadá
Tvoje srdce vychladá
A ořechy neviděly nic

Labels:

0 Comments:

Post a Comment

Subscribe to Post Comments [Atom]

<< Home